Možná si řeknete, že představovat Petra Jandu je zbytečné, protože ho všichni dobře známe. Jak ale mladého záložníka vidí trenér Karel Jarolím, jaké jsou jeho silné stránky a na čem by měl zapracovat? Zajímá vás, kde Petr Janda získal skvělou fyzičku, kterou je pověstný, anebo jak málem do Slavie nepřestoupil?

Odchovanec Čáslavi, která momentálně hraje druhou ligu, začal s fotbalem v pěti letech. Po osmi letech strávených v přípravkách a žácích Čáslavi přišel první přesun do jiného klubu, Liberce, byť jen formou dvouletého hostování. „Trenér žáků Liberce objížděl zápasy a byl na našem utkání s Kutnou Horou, což je místní derby. Vybral si mě a mé o dva roky starší dva spoluhráče.“ V Liberci měli speciální program. „Probíhalo to tak, že jsme s Libercem absolvovali vždy letní a zimní soustředění a jinak jsme dojížděli na zápasy. Po roce jsem tam zůstal sám, protože kluci museli jako o rok starší odejít – nemohli hrát ligu za žáky už.“ Severočeský klub Petr Janda po dvou letech opustil, na čemž mělo největší podíl rozhodnutí maminky, paní Jandové. „Liberec měl zájem, abych zůstal, ale mamka rozhodla, že ne. Byl jsem v devítce a musel bych tam na střední, do Liberce to je 130 kilometrů a mamka nechtěla, abych byl někde na internátu a neměla mě pod kontrolou. Dodnes tam mám ale kamarády.“ Proti rozhodnutí matky náš záložník příliš neprotestoval. „Neštvalo mě, že mamka takhle zasáhla, popravdě to bylo dost náročné, trénoval jsem s dorostem v Čáslavi a v pátek jsem jel dvě hodiny do Liberce na trénink a v sobotu jsem hrál zápas. Nebylo to ani fér vůči klukům v Liberci, kteří celý týden trénovali a pak jsem si přijel v pátek a hrál jsem zápas místo nich. Věděl jsem, že to takhle dál nejde, že bych se musel do Liberce přestěhovat. Říkal jsem si, že jestli budu dobrý a budu na to mít, tak se vždycky někam dostanu i později.“

Další šance přišla – laso hodila do Čáslavi Slavie. „Petra Jandy jsem si všimnul na doporučení tehdejšího trenéra Čáslavi. Doporučil nám dva hráče, ještě jednoho o rok staršího, u kterého to na Slavii nebylo, možná kdyby byl o rok mladší. Ze začátku bylo jednání o příchodu kostrbaté, druhá strana si myslela, že o Jandu zájem nemáme, spíš jsme si ale nerozuměli s panem Jandou starším, druhý den jsme to ale vyřešili a kluk přišel,“ líčí příchod tehdy sedmnáctiletého hráče sportovní ředitel Slavie Michal Šrámek. Své k tomu říká i Petr. „V Čáslavi jsem už v létě trénoval s chlapama, byl jsem s nimi i na soustředění. Jednou mi tehdejší trenér Zákostelský řekl, že mě do Slavie doporučil, že jsem dobrý. Šel jsem do Slavie ještě s jedním z mých nejlepších kamarádů, který byl se mnou i v Liberci, je hroznej slávista, tak měl velkou radost. Byli jsme na týden v Praze na takovém kempu s B dorostem, trénovali jsme. Po týdnu jsme se vrátili a říkali jsme si, že dobrý, bylo to hezký, vyzkoušeli jsme si to ve Slavii a počítal jsem s tím, že ve Slavii nezůstanu. B dorost vedl pan Šrámek, hrozně si nás s kamarádem pletl, mně říkal Honzo (smích). Říkal jsem si, že si mě ani nepamatuje, má tam třicet jiných, vrátím se do Čáslavi a zkusím se prosadit v chlapech. Moc se mi nechtělo na soustředění s B dorostem, chtěl jsem hrát vyšší úroveň, která mi dá víc. Taťka to za mě vyřizoval, fakt se nám tam už moc nechtělo, ale nakonec mě táta ještě přemluvil, abych si šel týden zkusit.“

Janda se tedy objevil ve Slavii podruhé, spolu s kamarádem, se kterým byl dřív i v Liberci, odjeli na společné soustředění A a B dorostu do Jičína. „Pak začala letní příprava, už během ní, když ho viděl trenér A dorostu pan Jinoch, tak ho chtěl k sobě, tam pak už pokračoval v dalším vývoji. Těžko samozřejmě v tom věku říct, kde hráč bude za čtyři roky, ale viděl jsem, že talent má velký,“ říká k přechodu do staršího dorostu Šrámek. „Přijeli jsme tam s kámošem, trénovali jsme s béčkem. V polovině týdne měl A dorost nějaký přátelák a řekli mi, ať jdu hrát. Tam jsem tuším přihrál na góla, dobře jsem se uvedl, takže od toho zápasu jsem byl s áčkem, vytáhli mě do něj trenéři Jinoch s Nečasem,“ vzpomíná na rychlý přesun Janda.

Petru Jandovi se tak splnil jeden z fotbalových snů. „Každý klučina má své sny, takže jsem taky chtěl hrát první ligu, dostat se do zahraničí, a to už odmala. Táta i brácha hrají fotbal, i když ne na vysoké úrovni. Odmala jsme koukali na Ligu mistrů, na reprezentaci, vždycky jsem chtěl hrát za Spartu nebo za Slavii, za nejlepší české kluby.“ Za svým snem hrát ligu postupoval nekompromisně, v létě 2005 se posunul do béčka, kde strávil jen půl roku. Podzim mu však náramně vyšel. „Za podzim jsem nastřílel pět gólů, byl jsem nejlepší střelec, Říkal jsem si, že rok minimálně budu v béčku, zásadní bylo se poprvé mezi chlapy otrkat. A pak bych se chtěl dostat do áčka a kdyby se mi to nedařilo, tak bych šel někam na hostování. Nečekal jsem ani, že se do áčka tak brzo dostanu. Hrozně mě to překvapilo a měl jsem velkou radost, že jsem šel s áčkem do přípravy, člověk musí mít i štěstí, šel jsem tomu naproti třeba tím, že jsem měl jedny z nejlepších fyzických testů.“ I přes nesporný talent Janda nebyl do A týmu vytažen ještě z dorostu jako například Marek Suchý nebo Michal Švec, ale vyzkoušel si nejdříve třetí ligu. „V tomhle věku není co uspěchat, když jsme cítili, že nám bude něco platný, rozhodli jsme se ho vzít do prvního mužstva,“ říká kouč A týmu Karel Jarolím. „Jsem rád, že jsem dostal ve Slavii od trenéra Jarolíma jako mladý hráč šanci, jsem mu za to hrozně vděčný. Musíte mít štěstí na trenéra, který vám věří, a když se vám nepodaří zápas, tak vás nenechá hrát dalších deset zápasů, ale podrží vás. Takových lidí moc není.“

Přesun do áčka byl pro zamlklého Petra Jandu trochu šok. „Když jsem přišel do áčka, tak jsem si tam jen v šatně sednul a koukal. Standa Vlček říkal, že jsem nejtišší kluk, ale teď si taky s nima dělám srandu. Rozhodně jsem se za ta léta změnil, jsem víc otrkaný, k tomu vám pomůžou i média, reprezentace, když se člověk musí vyjadřovat, překonal jsem komunikační bariéru. Dřív jsem se styděl, bál vyjádřit svůj názor. Přeci jen jsem z malého desetitisícového města, byl jsem zakřiknutý. Pomohlo mi, že jsem byl v Liberci, dřív jsem mlčel, akorát sem hrál fotbal. Teď se i v kabině projevuju víc než dřív,“ směje se Janda. Jandova zamlklost se projevuje i na hřišti. „Povahově to není extragenerál, ale i tak je obrovsky důležitý, dokáže dohnat introvertnost v jiných momentech,“ všímá si Michal Šrámek.

Nasazení a bojovnost, to se cení

Předností Petra Jandy jsme si mohli během dvouletého působení všimnout, co na něm ale vyzdvihují oba trenéři? Oba se shodují na jedné vlastnosti a tou je nasazení. „Talent má, co je ale obdivuhodné, tak hraje na sto procent, co se týče srdce, on se vydá ze všeho,“ říká Karel Jarolím. „Má obrovskou vitalitu, v každém zápase je schopný se vydat ze všeho, dokáže pracovat na obrovském poli. Trenér Jarolím ho dokáže připravit na to, co mu sedí a kde je platný obrovsky pro tým,“ potvrzuje Jarolímova slova Michal Šrámek. A co na chválu o svém obrovském nasazení říká sám Janda? „Nevím, jestli chodím na hřiště s větším nasazením než ostatní. Je to ale mojí povahou, odmala jsem byl vedený k tomu, že když něco dělám, tak na maximum. Třeba testy na páse, to je otázka kondice, ale i vůle, myslím, že ji mám po mamce hrozně silnou a snažím se ze sebe vymáčknout všechno. V zápase hraju na maximum, dokud můžu.“

Další věcí, která Jandu zdobí, je výborná fyzická kondice a vytrvalost, kterou projevuje zejména při kondičních testech a v hrubé fyzické přípravě. Zásluhu na ní má podle Jandy působení v Čáslavi. „Když jsem byl malej, tak jsme od přípravky měli trenéra, se kterým jsme pořád běhali. Byl táta kluka, který hrál se mnou, takže stále postupoval s námi. Měl jsem ho snad pět let, trénoval mě chvíli i v dorostu. To byly tréninky, že jsme v mladších žácích nebo přípravce dostávali dávky jako starší dorostenci, při každém tréninku jsme běhali po lesoparku, on běhal s námi nebo jezdil na kole. Měli jsme různé závody na čas, když třeba někdo něco neuběhl do pěti minut, běžel znova. Hrozně rád na to vzpomínám, měli jsme i výbornou partu, chodili jsme si hrát spolu i mimo tréninky. Myslím, že tu fyzičku mám díky tomu, že jsem pět let pořád běhal. Mám i tělesné proporce na vytrvalost, hodně ale záleží, jak jsem natrénovaný. Když absolvuju celou zimní přípravu, a cítím se dobře, tak devadesát minut zvládnu v pohodě běhat tam a zpátky, ale když třeba na týden vypadnu, tak se pak dostávám do křečí kvůli ztrátě minerálů z těla,“ vysvětluje Janda.

Trenér Karel Jarolím má Jandovi ale i co vytknout. „Doufám, že se ještě změní hráčsky, je škoda, že ve fázi, ve které byl, z toho vypadl. Měl by se zlepšit v řešení a vyhodnocení situací, lepší orientaci, někdy jdou od něj přihrávky pomaleji, než by měly. Ale dá se na tom pracovat, snad se tyto věci časem odstraní.“ Původ těchto chybiček lze podle Jandy také hledat v působení v Čáslavi. „To je tím, že jsem tolik let hrál v Čáslavi, kde jsem musel hrát hodně na sebe. Hrál jsem ve středu zálohy, hodně jsem míč vodil, neměl jsem tak kvalitní spoluhráče, bral jsem zodpovědnost na sebe. Mám rád balon, je těžké se odnaučit dávat balon od nohy, na tom musím zapracovat, to samé na střelbě a orientaci. Hrozně pomalu se to odnaučuje,“ povzdychává si náš záložník.

Ve Slavii hrál na několika postech, ale o tom, kde se mu hraje nejlíp, má jasno. „Až do béčka jsem odmalička hrál střed zálohy, takže tam se cítím nejlíp, je tam hodně balonů, jste v centru dění. Takže bych si vybral ofenzivního středního záložníka, i když ve Slavii rád hraju kdekoliv samozřejmě.“ Karel Jarolím vidí ideální post pro Jandu ještě víc vepředu. „Záleží na soupeři, ale myslím, že mu vcelku vyhovuje pozice staženého útočníka, udělá i spoustu práce dozadu, podporuje druhého útočníka.“

Od jara 2006 se Petr Janda zabydlel v základní sestavě, značně se podílel i na postupu Slavie do Ligy mistrů, ale stále častěji se začalo ozývat koleno. „Koleno mě bolelo po zátěži, přičítal jsem to právě zátěži nebo tvrdému povrchu. Navíc jsem byl v patnácti s kolenem na operaci, tak jsem si říkal, že to je pozůstatek a bude mě pobolívat pořád. Po mistrovství světa dvacítek a nabitém programu na umělce mě to po Ajaxu začalo bolet víc a víc, v Amsterdamu už jsem nemohl skoro chodit, musel jsem si koleno ostříkávat a brát prášky.“ Právě na Ajaxu zařídil pro Slavii Janda penaltu, když ho v pokutovém území fauloval Emanuelson. „Byl jsem rád, že jsem tam vůbec doběhl,“ směje se Janda. Právě postup do Ligy mistrů byl pro Jandu jedním z největších fotbalových zážitků. „Nejvíc emocí přinesl druhý zápas, když jsme dali druhý gól, byl to jeden z nejkrásnějších momentů v životě, takový nádherný pocit, jak jsou šťastný diváci, že se to po tolika letech povedlo. Taťka byl na zápase, vyprávěl mi, že za ním seděl pán, který pořád komentoval, co se děje, hráč centruje, brankář vykopává… Říkal si, proč to komentuje? Otočil se a vedle seděl jeho syn, který byl nevidomý, a tak mu popisoval, co se děje na hřišti, to mě hrozně dojalo.“

Zahraniční angažmá? Až se uzdravím

Pak už bohužel pro Jandu přišly horší zprávy. „S kolenem už to dál nešlo, I když magnetická rezonance nic neukázala, věděl jsem, že není něco v pořádku, proto jsem šel na artroskopii a tam mi zjistili, že mám ze dvou třetin natržený přední zkřížený vaz a s tím se hrát nedá. Musel jsem na operaci.“ Operace a následná pauza přetnula plány na případný odchod ze Slavie. „Nabídky byly, třeba z Holandska, ale s manažerem jsme se domluvili, že to budeme řešit v zimě, až na to bude čas. Teď se zraněním to padlo, takže teď se soustředím na rehabilitaci, posílení svalu a návrat do áčka. Potom se můžeme bavit o nabídkách. Preferoval bych menší klub, bavili jsme se o tom i s Martinem Feninem, radil jsem mu, ať jde do Frankfurtu.“ Karel Jarolím zatím Jandův odchod vidí jako předčasný. „Je to sen každého hráče, ale zatím bych to nehnal, když bude pokračovat v práci, tak o zahraniční angažmá nepřijde, zásadní je, aby se dal zdravotně do pořádku.“ Michal Šrámek Jandovi předpovídá světlou budoucnost. „Bude podobně jako Marek Suchý nebo Michal Švec hledat uplatnění v evropských ligách a troufnu si říct, že to jednou bude hráč i pro seniorskou reprezentaci.“

Po operaci Janda stále ještě kulhá a má jen omezený pohyb. „Teď je pro mě hrozný, že nemůžu běhat, můžu akorát plavat nebo jezdit na kole, jinak nic. Hraju jinak tenis, tohle mě hendikepuje, často se cítím nevybitý. Mrzí mě to moc, půl roku bez fotbalu je znát.“ V lednu Janda absolvuje rehabilitaci na Slovensku, po návratu se bude připravovat s Janem Netscherem. Pokud vše dobře půjde, uvidíme ho znovu na trávníku v dubnu.

Převzato: Slávistické noviny, 05.01.2008 06:00